Příběh se šťastným koncem aneb někdy je dobré, když lidé svítí
Po nějaké době jsem se rozhodl změnit firmu. Připadalo mi, že tady už se s ničím novým nepotkám. Dělali jsme spíše stavby rodinných domků a já měl pocit, že už je toho akorát. „Tady mě už nic nového nečeká,“ honilo se mi hlavou už asi půl roku, až jsem se konečně rozhoupal a praštil do toho.
Kecaly nemám rád
Našel jsem si jednu velkou nadnárodní firmu a těšil se, co nového mě potká a co budu vlastníma rukama tvořit. Nikdy jsem neměl rád politiky, kteří jenom kecají a nic nedělají. Když můžu, dávám raději přednost lidem, kteří něco umějí, ne těm, co hned po absolvování právnické fakultě vlezli do parlamentu a jenom tam žvaní. Když už jsme u toho, mohli by alespoň žvanit o něčem smysluplném. Třeba ministerstvo práce by se mohlo víc obout do toho, aby firmy dodržovaly bezpečnost práce a poskytovaly svým zaměstnancům pracovní oděvy a obuv.
Zednický oblek povyšuji na módní výstřelek
Pokud by se tato otázka řešila, nedocházelo by ke sporům. Byl jsem zvědavý, jestli se první den v nové práci dočkám úhledně složených montérek, páru bytelných pracovních bot minimálně se zpevněnou, ne-li přímo ocelovou špičkou, nablýskané helmy a reflexní vesty. Ne že bych si neměl chuť koupit další boty a montérky. Už jsem vyzkoušel různé barvy, střihy i výrobce a v podstatě tak trochu povýšil pracovní oděvy na módní disciplínu. Dokázal jsem se obléknout šik, takže mi to slušelo i v montérkách. Ale o to nejde.
Montérky s logem jsou šik
Myslel jsem si, že velká firma má všechno ošéfované. Nespletl jsem se. Ostatně o tom, jaké pracovní pomůcky dostanete, rozhoduje vaše firma, jak se dočtete zde. Mistr mě opravdu první den vzal do skladu, kde jsem dostal nové boty i montérky, obojí ve své velikosti a dokonale padnoucí. To samé i v případě helmy a reflexní vesty.
Všechno je přesně tak, jak by mělo být. Dokonce i montérky měly můj oblíbený střih. Jednoduchý, ale praktický. „Perfektní,“ měl jsem radost z nové práce. Navíc jsem se na velké stavbě mohl ještě přiučit různým věcem. Do práce jsem se oblékal rád. Montérky s logem firmy mi sekly. Přemýšlel jsem nad tím, že dost možná, že i takovéhle věci zvyšují sounáležitost s firmou a loajalitu. A zatím jsem opravdu byl loajální. Firma mi vyhovovala. Polepšil jsem si po finanční stránce a navíc mne potěšily i některé benefity.
Nejsem svítící pitomec
„V celém areálu firmy musíte nosit reflexní vestu,“ zdůrazňoval nám mistr. Ostatně, některé firmy třeba opatřují reflexními prvky i oděvy samotné, jak uvádí tento článek. Pro mě to nebyla žádná novinka. Nosil jsem ji i ve svém předchozím zaměstnání, i když někteří z mých bývalých kolegů to nedělali. Já jsem ale chápal, že je to v mém vlastním zájmu. Já osobně nemám ani nic proti tomu, když po mně zaměstnavatel chce, abych nosil speciální pokrývku hlavy a další pomůcky. Prozatím jsem si koupil čepici na Larond, ale je mi jasné, že by byla vhodnější nějaká s výstuží.
Leckdy je třeba pošmourno, viditelnost je horší, něco se dodělává za šera a po stavbě každou chvíli přejíždí bagry, jeřáby i nákladní auta. Jejich řidič vás může bez vesty snadno přehlédnout a malér je na světě. Můj nový kolega Petr ale měl k vestě odpor. „Copak jsem nějaký svítící pitomec,“ rozčiloval se. A schválně si vestu nevzal.
Všechno dobře dopadlo
Jednou se mu to opravdu vymstilo. Říjnový, trochu pošmourný den. Vracel se navečer blátivou cestou kolem stavby už do šaten. Když tu na něj zpoza rohu vyrazil malý bagřík. V poslední chvíli jen tak tak uskočil do hromady hlíny. Práskly dveře bagru. „Ty pitomče, víš, co se ti mohlo stát?“ křičel na něj řidič. Okamžitě se to rozneslo po firmě a zítra Petr dostal pořádně vynadáno od mistra. „Ještě jednou tě uvidím bez vesty a letíš na hodinu!“ Slyšeli jsme to z místnosti vedle. Tenhle příběh skončil dobře, ale nemusí to tak dopadnou pokaždé.
Přihodilo se vám někdy něco podobného, nebo všichni vaši kolegové dodržují stanovená pravidla týkající se pracovních oděvů a pomůcek?